Opravy a prodej dechových hudebních nástroju Opravy a prodej dechových hudebních nástroju Opravy a prodej dechových hudebních nástrojů Facebook Google+
Drobečková navigace

Úvodní stránka > Zajímavosti a aktuality > Díl 2. - Žesťové dechové nástroje starověku | Cyklus historie dechových nástrojů

Díl 2. - Žesťové dechové nástroje starověku | Cyklus historie dechových nástrojů



Datum konání:
19.10.2013

Historie žesťových nástrojů, stejně jako dřevěných nástrojů, sahá až do ranného starověku. Od této doby se zachovaly nástroje s tvarem ostře kuželovitým, jež byly od počátku zahnuté. Jednalo se o typ rohu, který známe i z dnešní doby. Původním materiálem byl zvířecí roh. Druhým zachovalým nástrojem byla jednoduchá trubka vyrobená z kosti či dřeva. Oba typy dechových nástrojů se vyvíjely paralelně a často se mísily k nerozeznání.

Zvířecí rohy jako hudební nástroje

OlifantV době kamenné se troubilo na zvířecí rohy. Výrobu takového pravěkého nástroje si můžete sami vyzkoušet dle tohoto manuálu. Tón byl surový a možnosti hudebního využití malé. Příčinou byl materiál - rohovina. Poněkud ušlechtilejší zvuk měly rohy ze sloních a mamutích klů. Rohy ze sloních klů jsou ze středověku známy jako Olifanty

Ze starší doby bronzové se dochovalo několik obrouček sestavených do podoby rohu. Samotné rohy se nedochovaly, jelikož zetlely v zemi. Vývoj těchto nástrojů šel od mírně zahnutých až do kruhových nástrojů. U kovových nástrojů se také v této době začal vymodelovávat nátrubek a ozvučník.

Lur z doby bronzovéJedním z nejstarších dochovaných typů kovového dechového nástroje je lur z doby bronzové, k vidění je na obrázku vlevo. Lur je svým tvarem napodobením mamutího klu a má tvar písmene S, vytočeného do dvou rovin.

Mezi některým starověkými národy se vyskytovaly také rohy s dírkami, ačkoliv o nálezech se poměrně málo mezi veřejností hovoří. Tyto zmínky pocházejí např. ze Súdánu z Afriky, kde se hrálo na antilopí roh opatřený dírkami.

Typ trubky není ze starověku doložen nálezy, ale je téměř jisté, že existoval. Původním materiálem byla jako u ostatních nástrojů kost, případně rákos, bambus apod. Ve starověku se vyskytoval tento nástroj u středomořských národů a to jako nástroj k účelům válečným a chrámovým. U židů nacházíme šofar, přechodný typ mezi rohem a trubkou. U řeků se trubka nazývala salpinx, u Římanů tuba. V ostatní Evropě je trubka doložena až ve středověku a s největší pravděpodobností díky křižáckým výpravám.

Hra na trubku, výsada bohatých

Trubka je z historického pohledu zajímavým nástrojem také proto, že ve starověku a středověku byla u většiny národů nástrojem, na který směli hrát pouze vyšší společenské vrstvy.  U židů to byli kněží, v Indii Brahmani a Rajakové, a v islámských zemích kněží a knížata. Z tohoto důvodu se s nimi neobchodovalo, ale byly vyráběny pouze na zakázku konkrétní osobě.

Vliv Římanů na dechové nástroje

Římané se postarali o velký rozvoj žesťových nástrojů a to díky jejich válečné potřebě. Díky tomu byly na vedlejší kolej odsunuty nástroje dřevěné. Vedle tuby byl typem trubky nástroj zvaný lituus. Jednalo se o válcový nástroj s ozvučníkem obráceným nazad. Podle této podoby byl také pojmenován. Lituus byla totiž hůl věštců augurů, později přijata římskou církví jako biskupská berla.

Přechodem mezi trubkou a rohem byla bucina. Nástroj byl zahnut do jednoduchého, neuzavřeného kruhu. Od úst šel do oblasti pod paží a nad hlavu, kde měl ozvučník.

Tímto je náš druhý díl cyklu historie dechových nástrojů u konce. V příštím díle se podíváme na nástroje ze středověku. Pokud Vás náš cyklus zajímá, přihlaste se k jeho odběru. Děkujeme za přízeň

Obrázky na této stránce jsou použity z webu wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki

Inspirováno knihou Jiřího Kratochvíla - Dějiny a literatura dechových nástrojů

Přihlásit k odběru aktualit